Příběh Hany Grundové

Můj život s TEREZOU

Hanka Grundová
paní učitelka na Gymnázium Česká Třebová

O TEREZE jsem poprvé slyšela na nějaké akci Českého svazu ochránců přírody. Připadalo mi neuvěřitelné, že v Praze (pro nás z venkova v industriálním velkoměstě) může existovat skupina, která kosí a pase louky. O kráse Prokopského údolí jsem tehdy neměla ani potuchy.

Na začátku devadesátých let dvacátého století mne kolegyně učitelka  Jana Černá vytáhla na školení ekologické výchovy TEREZY v Zubří. Bylo to zjevení. Už jsem pár let učila, měla jsem za sebou zkušenosti z volitelných předmětů, z kroužků, ze skautského oddílu i z pionýrské skupiny, kdy jsem se vždycky snažila brát děcka ven. Tady ale šlo o prožitkové věci. Jana Ledvinová nás učila  smyslové vnímání, land art, hledání vlastního stromu, korunové zrcadlo a další metody. Vrátila jsem se nabitá energií a odhodlaná využít vše ve výuce na gymnáziu. Tady to tak jednoduché nebylo. Svázanost časovým limitem 45 minut, neochota kolegů k přesunům hodin pro výšlap do terénu. To mne vedlo k prosazení dvouhodinového chemicko-biologického praktika a následně ke vzniku kroužku Freoni. 

Pod metodikou TEREZY jsme se pustili do projektů Kyselý déšť, Lišejníky, Ozón. První meteostanice byla u školníkova kurníku, tabák byla před školou i u kopírek. Bavilo nás to. 

Pak byl projekt na žákovský projekt. Snažila jsem se žákům vnutit ozelenění školy, monitoring řeky, ale podle doporučené metodiky jsem byla demokratická a vyhrál projekt vybudovat chovatelský koutek (Jeden z hlavních řečníků, tj. lobbistů Josef Kopecký,  je nyní dobrým místostarostou našeho města.). Je pravda, že projekt žáci zvládli skvěle, přemluvili školníka na úpravu podlahy, sehnali výrobce pro schody, připravili virtuální prohlídku na den otevřených dveří a sehnali tak peníze na vybavení, oslovili sponzory a pečovali o zvířata 4 roky. Ale pak odešli ze školy. Bylo potřeba získat nové pečovatele. Byla to práce na dlouho. Je pravda, že chovatelský koutek plnil i sociální roli. Byl útočištěm pro mnohé citlivé žáky a byli z nich zodpovědní chovatelé. Chovatelský koutek pracuje dodnes. Vede jej od ledna 2019 kolegyně. Uf. 

Skautský oddíl i členy kroužku Freoni jsem vzala na víkendovku na TEREZU v Prokopském údolí. Byla to kouzelná divočina: základna s vodou ve studánce, se suchým záchodem, se spaním na půdě. Celý den jsme prozkoumávali okolí s pracovními listy Suchou nohou po dně mořském. Marně jsme hledali prvohorní zkameněliny hlavonožců, až jsme je nalezli v rozpukaných kamenech kolem ohniště při večerním opékání špekáčků. Jeden z nejtěžších úkolů pro účastníky v průběhu dne byl odebrat se na samotu a půl hodiny pozorovat a zaznamenávat jenom přírodu. I mne samu překvapilo, jak je to náročné soustředit se na pozorování a ne na kamarády, lidi kolem. A to nikoho nerozptylovaly mobily, protože nebyly. Večer jsem pozpívali u ohýnku a chystali se spát, ale noc „ v divočině“ narušilo UFO. Kroužilo, blikalo nad námi a my venkovani stáli v nábožném vědeckém vytržení. Byl s námi ale jeden vedoucí světák. Ten nám vysvětlil, že je to laser, který láká někam na diskotéku. To nám v té divočině připadlo úplně absurdní. V našem maloměstě to zavedli až za měsíc. A pak jsme byli za světáky my. 

Jana Černá mne vyhecovala k zapojení do programu GLOBE. Společně se naše týmy účastnily nultého ročníku GLOBE Games v Prokopském údolí a následně prvních GLOBE Games ve Valašském Meziříčí. 

Zaměření polohy naší školy (GPS) proběhlo pomocí armádního přístroje, který měl velikost malého kufru a byl hrozně těžký. Meteorologická měření se odesílala do Prahy faxem a výrazně jsme tak zatížili naši školní kancelář a neochotnou sekretářku.

Nezapomenutelné je pro mne první školení k zadávání dat v projektu GLOBE. Probíhalo na ČVUT v Praze. Já seděla poprvé u počítače a moje kolegyně  ze školy Milana Soukupová, čerstvě z fyziky přeučená na IT , neuměla anglicky. Já rozuměla obsahu, ona tlačítkům. GLOBE program jsme přesto rozjely i u nás na škole. Mnohem šikovnější než my, byli naši studenti. Tehdy bylo ještě velkým lákadlem pro studenty to, že se mohli dostat ve volném čase k počítači a mohli ke komunikaci využívat GLOBEmail.  Běžné emailové adresy nebyly. Tu moji první mi vlastně založil můj GLOBÁK Dalibor Zelený, který nyní pracuje jako vědecký pracovník v USA. Zná i moje heslo, protože jej vymyslel, když už zvonilo a já musela jít učit. 

To, že jsem vedla GLOBE na škole mne přinutilo naučit se pracovat s počítačem mnohem dříve, než se to naučili moji mladší kolegové ve škole. Musela jsem oprášit a rozvinout svoji angličtinu. Díky tomu jsem byla schopna, já zaměřením bioložka a chemička, navázat spolupráci se zahraničními školami. 

Díky iniciativě TEREZY a nadšení našeho ředitele Petra Poldaufa jsme zahájili v roce 1999 spolupráci se základní norskou školou Umgdomskolle Prestfoss. Spolupráce trvá dodnes a v roce 2019 se uskutečnil desátý výměnný pobyt studentů Gymnázia Česká Třebová a Umgdomskolle Prestfoss. Našeho abiturienta Martina Netolického, který je nyní hejtmanem Pardubického kraje, oslovily zážitky z výměnného pobytu natolik, že inicioval jednání mezi kraji a setkání velvyslanců ČR a Norska.

TEREZA se podílela na tvorbě metodických materiálů pro Evropu. Jedním z nich byl i projekt eLSEE. Vstoupila jsem do něj se zpožděním, ale byl velmi důležitý pro moji psychiku. V tu dobu jsem totiž měla složitou zlomeninu nohy, musela jsem být půl roku doma a práce na metodice mne držela nad vodou. Následná konference v estonském Tartu byla nezapomenutelná. 

V roce 2003 jsem se zúčastnila se studenty mezinárodní konference GLOBE v Šibeniku v Chorvatsku. Byla to velká zkušenost i odvaha TEREZY, která vzala maximum českých studentů s tím, že jsme akceptovali ubytování ve vojenských stanech místo hotelů. Všichni museli obhájit svoje projekty v mezinárodní konferenci. Navázali jsme tu spoustu přátelství. Díky nim jsem se se svými studenty dostala na mini GLOBE Games do chorvatského Varaždinu a do české školy v Chorvatsku v Daruvaru, do arabského Bahrajnu, do norského Vangu. Naučilo mě to vytáhnout ze studentů to nejlepší, zvýšit jejich sebevědomí a pak jim opravdu důvěřovat, objednávat letenky a dopravce bez internetu, věřit v pohostinnost, neztrácet nervy a učit se angličtinu s cizokrajnou výslovností. 

I já jsem získala sebedůvěru a po výzvě TEREZY a po poradě s ředitelem P. Poldaufem a radním Pardubického kraje P. Šilarem jsem vyhlásili GLOBE Games 2005 v České Třebové jako mezinárodní.  Zúčastnili se jich zástupci 11 států. Ačkoliv to nebylo bez problémů, někteří učitelé z mojí školy stále pamatují například kolaps sítě, nával u stravování, účastníci na to stále v dobrém vzpomínají. Bohužel další stejný odvážlivec v Evropě, který by podobnou akci zorganizoval a sehnal na ní prostředky, se nenašel. 

Jedním z požadavků na GLOBE Games v roce 2005 (z důvodu dotace) bylo získat slovenskou školu, ačkoliv GLOBE program na Slovensku není oficiálně uznán. Navrhla jsem naše partnerské město Svit a střední chemickou školu. To jsem ještě netušila, jaké skvělé učitelky za Slovenska přijedou. Velmi akční, pracovité a empatické. Staly se z nás opravdu přítelkyně. Realizovaly jsme několik studentských návštěv i mimo GLOBE. Navštěvujeme se osobně. Byli jsme tam v rámci projektu EU na stínování. Máme se s Aďou Mlynskou a Marťou Gánovskou moc rády. 

Mezi pozvanými účastníky  GLOBE Games 2005 byly i školy, se kterými jsme si delší dobu vyměňovaly data, nebo se již setkaly. S učitely z těchto škol jsme se domluvili na přípravě projektu v rámci tříletého programu Comenius, který se zabýval životním prostředím a využíval metodiku GLOBE. Zapojeny byly GLOBE školy z Nizozemí, Slovenska, Kypru, Norska a z České Třebové. Dodnes nás pojí přátelské vztahy.

Pracovali jsme také v projektu Les ve škole a škola v lese. Poprvé se naši nováčci probojovali do celostátního kola. Byla to šikovná parta. Dnes dvě z nich studují PhD na Přírodovědecké fakultě UK. 

V projektu Les ve škole pracujeme dál. V roce 2017/18 jsme pilotně ověřovali projekt Škola mezi zelenými ostrovy. Dalo mi to velkou zkušenost v plánování výuky a posunulo mne to ve využívání digitálních technologií – google disku. 

V době kdy jsem vedla projekt Comenius jsem nestíhala zaučovat mladší studenty na GLOBE. Navíc tím, že GLOBE Games přestali být soutěžní, ztratili starší studenti kteří je jako soutěžní zažili motivaci k práci. Naposledy jsme byly na GG ve Svitavách. Pět let jsme se GLOBE Games a GLOBE aktivně neúčastnili. Po atmosféře GLOBE se mi ale stýskalo. V roce 2015 jsem se jela podívat, trochu s obavami, na GG do Prahy Kunratic. Nálada, staří známí, kolegové učitelé, přijetí, proměna GG mne přesvědčily, že je čas zabrat a ke GLOBE se vrátit.

S novými žáky kteří nezažili soutěžní GLOBE Games šly prezentace lépe. Nejprve jsme pracovali ve volitelném předmětu Globální výchova. Zážitek studentů z GLOBE Games v Karviné byl tak velký, že mne přesvědčili k znovuobnovení nepovinného kroužku GLOBE. 

Naučila jsem se v něm od mých žáků využívat lépe google disc, pracovat s grafy, hashtagy, využívat díky GLOBE aplikace growapp, plantnet. Prostě jsem teď před důchodem díky GLOBE docela in. Jenom se mi stále nedaří najít nástupce. Proto jsem šla do projektu MKP (Mistři kolegiální podpory). Po prvním roce pohoda, ale nástupce není. Nějak to s dětmi umím lépe než s kolegy. 

Nemůžu si vzpomenout, od kdy se známe s Danou Votápkovou. Přijde mi to, že od pradávna, tedy od začátku. Proto je nespravedlivé, že ji v předchozích textech nezmiňuji. Ona je totiž duší GLOBE tahounem, pracantem, inspirující, skromná ale nezastupitelná. Tak to alespoň vidím já, skorokmetka.  

Hana Grundová (vlevo) se svými žačkami a kosmonautem z NASA na GLOBE Games 2019.